Konference Dítě v pohybu

Pro různé motorické čili pohybové funkce je stěžejní jiná fáze života, přičemž období od 8 do 12 let považujeme za zlatý věk dětské motoriky s maximální schopností motorického učení. Pandemie COVID-19 a restrikce s ní spojené, jako bylo zavírání škol, sportovních center a sociální izolace, měly negativní dopad na zdravý vývoj dětí. Proto jsme s kolegy vytvořili studii hodnotící úroveň pohybové aktivity (PA) 98 českých dětí ve věku 8-12 let během lockdownu v listopadu a prosinci 2020. Data byla porovnána s „Pre-COVID“ daty získanými ve stejných měsících v roce 2019. K hodnocení jsme využili standardizovaný dotazník The Physical Activity Questionnaire (PAQ-C/cz) pro české děti ve věku 8-14 let zaznamenávající PA za proběhlých 7 dní. Dále jsme k monitoraci pohybu využili akcelerometry. Výsledkem práce je zjištění, že COVID lockdown vedl největší měrou ke snížení úrovně volnočasových, předškolních a školních PA, a to nejen u českých dětí. Dalšími negativními důsledky mohou být rostoucí míra obezity, bolestí a psychických problémů u dětí. Alarmujícím zjištěním byl fakt, že ani za normálních podmínek se české děti nepohybují dostatečně a jsou méně fyzicky aktivní než jejich vrstevníci v zahraničí. Proto je třeba mezinárodně podnikat strategické kroky pro podporu PA a předcházet dalším negativním dopadům.

Projekt LOKOMOCE vznikl v roce 2014 v Brně. Jsme tým fyzioterapeutů, adiktologů, lékaře- neurologa, který řeší dopady sedavého způsobu života v digitální době na zdraví populace. Jde nám o obnovení chybějící prevence ve zdravotnickém systému. Primárně řešíme vadné držení těla dětí, zaměřujeme se zejména na děti předškolního věku. Vzděláváme pedagogy ve zdravém pohybu. Našim cílem je pravidelné každodenní rozvíjející cvičení dětí v MŠ vedené edukovanými pedagogy. Děti do projektu zapojených MŠ jsou pravidelně funkčně vyšetřovány. V rámci prezentace budou zveřejněna data z vyšetření cca 500 dětí v období r. 2022- 2023, kde poukážeme na nejčastější odchylky.

O silovém tréninku dětí a mládeže koluje spoustu mýtů a protichůdných názorů. Jedni jej považují za nebezpečný a nepřirozený, druzí jej vnímají jako prospěšný a efektivní. Ve své přednášce se pokusím tyto mýty vyvrátit a ukázat benefity, které silový trénink u dětí přináší.

Ve fyzioterapeutické i trenérské praxi často narážíme na situace, kdy marně hledáme způsoby, jak zaujmout dítě a vést ho k aktivnímu pohybu, či jaký zvolit vhodný přístup v terapii. Pokud se nejedná o vyloženou zdravotní indispozici, je v mnoha případech nejefektivnější volbou terapie právě vhodně vedený trénink. Základem úspěchu, je jasné vymezení spolupráce mezi fyzioterapeutem a trenérem.

Jak při komunikaci s mladým člověkem rozvíjet některé klíčové myšlenkové principy, které mu pomohou lépe zvládat překážky a udržovat motivaci i v náročných situacích? A jak se pak tyto principy, jako třeba „růstové myšlení“, projevuje v praxi? I tomu se bude věnovat tato přednáška.

Od vývoje parkouru k jeho aktuální podobě. Pohybové prvky parkouru obsahují mnoho komplexních koordinačních vzorů. Parkour tak může sloužit jako disciplína rozvíjející pohybové schopnosti a dovednosti komplexně. Stručná historie této disciplíny, ale především aktuální dění. Kroužky parkouru pro děti a jejich různé podoby včetně jejich vývoje u nás. Jak je možné parkour přizpůsobit vývoji jedince? Zhodnocení rizikovosti parkouru. Prevalence zranění, typická zranění akutní i chronická. Diskuze

Sportovní lezení na umělé stěně je všeobecně vnímáno nejen mezi laiky, ale také v odborných kruzích jako zdraví prospěšná aktivita. Ta bývá často doporučována jako vhodná kompenzace jednostranných nebo dolní končetiny zatěžujících sportů. Hlavní předností této aktivity, kvadrupedální pohyb, je reciproční práce končetin v uzavřených kinematických řetězcích propojující obě strany těla. Benefitem může být práce s přenášením váhy, trupová organizace, dynamická kloubní stabilizace, plánování pohybu, apod. O sportu zdraví prospěšném se dá hovořit o lezení do stupně VI mezinárodní klasifikace UIAA. Způsob zvládnutí techniky úchopu, trénink na finger boardu, frekvence lezení, kompenzace, regenerace, věk jsou rozhodujícími faktory, které sebou přinášejí i řadu úskalí, limitů, možností zranění stejně jako u jiných sportů. Nejčastějšími úrazy jsou léze šlachových poutek, záněty šlachových pochev flexorů prstů, epifyzeolýza prstů nejčastěji v pubertě, léze labra ramenního kloubu, meniskeální léze, deformity prstců, LBP a celá řada dalších. Lezení je nutno chápat jako sportovní aktivitu, se všemi výhodami, ale také s negativy, které tento sport přináší.

Senzorická integrace je uspořádání smyslových vjemů z okolí i z vnitřního prostředí jedince, aby mohly být použity pro cílené jednání a chování jedince. Mozek neustále zpracovává smyslové informace a na základě propojení (integrace) vytváříme odpovědi na konkrétní situace a požadavky prostředí kolem nás. Tyto adaptační reakce mají zásadní vliv na kvalitu učení jedince, a to i při procesu učení motorických dovedností. SI je tedy zásadní pro vývoj dítěte. Mezi základní smyslové systémy senzorické integrace patří vestibulární systém, taktilní systém a propriocepce. Tyto systémy dále ovlivňují úroveň praxe a bilaterální integrace, kvalitu posturální kontroly a okulomotoriky. Systémy SI jsou důležité pro rovnováhu, pohyb a orientaci v prostoru, informují mozek o poloze hlavy, těla a jejich vztahu s vnějším prostředím. Určuje stupeň dosažené mobility a má přímý vliv na dosažení vývojových milníků a motorického plánování. Senzorická integrace je evidence-based přístup, který pracuje s úpravou senzorického procesování u dětí. Přístupem senzorické integrace můžeme jednotlivé systémy ovlivňovat u přirozeného vývoje dítěte v běžném životě.

Období prvotního rozmachu barefoot obuvi v naší zemi je za námi. Ne že by se snížila čísla prodeje, naopak. Ovšem co do informovanosti jsme moudřejší než před 6 lety a zákazník vybíravější. Cílem přednášky je prezentovat podložená data týkající se vlivu barefoot obuvi na lidský organismus, a to jak pozitivní, tak negativní.

Marie Katzerová bude ve své přednášce hovořit o svých dlouholetých zkušenostech s dětmi s hemofilií. Fyzioterapie je nedílnou součástí komplexní péče o hemofiliky, a proto je důležité dělat ji správně a nebát se.

Idiopatická skolióza je prostorová deformita páteře. Zahrnuje komplex změn, který se může projevit různou měrou ve všech systémech lidského těla. Vhodnost pohybových aktivit a možnost sportování je u pacientů se skoliózou stále předmětem diskuse. Srovnání rizik a výhod u sportu u adolescentní idiopatické skoliózy představuje kontroverzní téma. Řada ortopedů v České republice stále pohybovou aktivitu zakazuje včetně osvobození dětí i z tělesné výchovy ve škole. Na druhou stranu se stále více poukazuje na to, že hypoaktivita škodí nejen skoliotickým pacientům. Málo pohybu nepřináší požadovaný léčebný efekt. Omezování z pohybových aktivit, stejně jako přetěžování vrcholovým sportem není u pacientů se skoliózou vhodné. Pacient by měl při sportování co nejvíce pracovat na vnímání svého těla, jeho polohy a pohybu v prostoru, měl by podporovat různorodost pohybu. Sport nebo pohybová aktivita nezabrání rozvoji skoliózy, pokud ji bude pacient dělat ve svém skoliotickém vzoru. Bylo ale prokázáno, že pacienti, kteří sportovali, měli lepší funkčnost, sebehodnocení, očekávání a vnímání deformity.

Poranění kolenního kloubu u dětí bývalo raritní diagnózou v ortopedických ambulancích, nicméně v posedních letech se s těmito pacinty setkáváme čím dál častěji a poranění se posouvá do čím dál nižšího věku. Tento fenomén je pozorován napříč vyspělým světem. Cílem přednášky je seznámit posluchače s epidemiologií, možnými příčinami, diagnostikou, možnostmi moderní léčby a v neposlední řadě nastínit možné preventivní programy, které již byly na dětskou populaci aplikovány.

Dětská mozková obrna (DMO) je poruchou centrálního nervového systému, která se ve značné míře odráží v problémech pohybového aparátu. Díky tomu je jak mobilita, tak i participace pacientů s DMO na běžném životě značně limitována. Díky poruše prvního motoneuronu můžeme u dětí s DMO pozorovat zvýšené svalové napětí a spasticitu, na jejichž léčbu se soustřeďuje hodně pozornosti. Negativní důsledky poruchy prvního motoneuronu, jako je svalová slabost, bývají často přehlíženy. Přesto se ukazuje, že právě svalová síla, a ne spasticita, je rozhodujícím faktorem pro mobilitu dětí s DMO. Jak se vyvíjí spasticita s věkem dítěte a jaký je význam svalové síly pro pohyb u dětí s DMO? Mají děti s DMO posilovat? Jak? A s jakým efektem? Nezvyšuje posilování u DMO spasticitu? Tato přednáška Vás donutí přemýšlet jinak o konceptu léčby dětí s DMO a dodá Vám evidencí podložené důkazy pro Vaši praxi.

Aplikované pohybové aktivity představují oborovou disciplínu stojící na pomezí mezi kinantropologií, speciální pedagogikou a zdravotnickými nelékařskými obory. Nejbližším studijním programem i realizovanou pracovní pozicí je ergoterapie, v pedagogice pak učitelství tělesné výchovy či poradensky zaměřená speciální pedagogika. V praxi pak představuje jednu z často opomíjených a ne vždy dostatečně podporovaných oblastí života dětí i dospělých. Jedním z důsledků této nižší míry podpory nebo i podpory systémových bariér, je pak nízká míra zapojení dětí a mládeže se speciálními potřebami do smysluplně a cíleně vedených pohybových aktivit. Ty jsou oproti tomu u dětí bez speciálních potřeb vnímány jako nedílná a naprosto esenciální součást jejich zdravého vývoje a podpory zdraví či kvality života. Ve svém příspěvku se zabývám některými z těchto systémových bariér, hledám mezioborová propojení a nabízím návrhy společných řešení.

Přednáška o důležitosti protetického vybavení u dětských pacientů. Využití protézy HK i DK při běžných denních činnostech a sportu u dětí.

Pro správné porozuměni konstrukce ortotické pomůcky- ortézy, je potřeba mít znalosti nejen v oblasti biomechaniky, ale i fyziologie. Výsledkem pochopení těchto aspektů je nejen vyhodnocení patomechaniky “Proč tomu tak je, jaký to má důvod? Ale také samotná konfigurace – stavba ortotické pomůcky.

Pes equinovarus congenitus je druhá nejčastější vrozená ortopedická vada, se kterou se ročně rodí v ČR až 200 dětí. V současné době se osvědčuje léčba tzv. Ponseti metodou, která je postavena na konzervativním a méně invazivním přístupu. Děti léčené PM mají naději na dětství bez pohybového omezení a tím prodloužení aktivního života bez bolesti.